V lednu tohoto roku se podařilo naší charterové společnosti Vltava sailing po delších odkladech uskutečnit další z plaveb do oblastí, které jsou našimi kapitány zbytečně opomíjeny. Musím ale říct, že žádná z posledních plaveb nezklamala očekávání, ale překonala i nejsmělejší přání. Ať to byla plavba po Britských Panenských ostrovech, Kuba či letos Thajsko a Malajsie.
Z původně zamýšlené plavby ve flotile jsme nakonec obsadili jednu loď, ale zato zkušenými mořskými harcovníky v počtu šesti.
Vzhledem k vzdálenosti a délce letu jsme celé výpravě věnovali tři neděle, z toho dva týdny byla samotná plavba.
Využili jsme nabídky naší partnerské charterovky a plavbu jsme realizovali jako one way, což byl skvělý tah. Na plavbu jsme vypluli z Phuketu v Thajsku a loď vraceli na ostrově Langkawi v Malajsii. Do Phuketu jsme přiletěli po trase Praha-Dubaj-Bangkok-Phuket. Do Bangkoku a zpět jsme letěli s Emirates, vyhlášenou leteckou společností. Letenky v této plné sezoně byly za přijatelných sedmnáct tisíc korun. Přestup v Dubaji jsme využili k celodenní prohlídce tohoto neuvěřitelného města, s tím, že nám letecká společnost zařídila krátkodobá víza do Spojených emirátů. V Dubaji nejnověji vystavěná čtvrť mrakodrapů se jmenuje Dubai Marina a je velkým jachetním přístavem se stovkami jachet.
Po nočním letu jsme přistáli v Bangkoku a zde rovnou přelet do Phuketu, největšího thajského ostrova. Zde jsme strávili dva dny hotel v oblasti Patongu, abychom zajistily naší dvoutýdenní plavbu vším potřebným. Což se podařilo.
Při transferu z Patongu do maríny jsme nakoupili v supermarketu základní zásoby na plavbu. Mohli jsme toto zásobení lodi objednat předem, ale vzali jsme tuto možnost.
V maríně jménem Yacht Haven na nás čekala objednaná loď, katamarán Lagoon 400. Před naším naloděním to byla ještě panna, do maríny jí přivezli několik hodin před námi rovnou z továrny ve Francii. Měli jsme tu poctu, si jí vlastnoručně svléknout z igelitu a v dalších dnech ošperkovat díly, které jsme postupně v lodi nacházeli. První dny i voněla, než nasákla thajskou kuchyní. Při plavbě bylo největší předností kromě dvou místních kuchařek, které jsme měli na palubě, odsolovač mořské vody a solární panel. Nemuseli jsme doplňovat sladkou vodu, vypínat ledničku a sami vařit. Odsolovač uměl vyrobit 600 litrů sladké vody za 10 hodin.
Odbavení na bázi bylo několikahodinové. Basemanager Sebastien s námi detailně probral celou plavbu i s možnými úskalími, které nás čekaly. Konzultace proběhla v hospodě na molu a dost nám pomohla při plavbě. Na lodi byly samozřejmě podrobné mapy, kapitánský pilot a tabulka přílivů spolu s nezbytným plotterem. Během plavby jsme se poučili, že je třeba někdy věřit mapě, jindy plotteru nebo instinktu. Největší zradou byl rozdíl mezi přílivem a odlivem, který v těchto oblastech dosahuje až 3 metrů. A malé hloubky v severních oblastech zálivu byly náročné na navigaci. Toto ale zkušený vicekapitán Viktor s navigačním Pavlem bravurně zvládali. Sebastien nám několikrát důrazně zakázal plavbu v noci, ale stejně jsme měli pro jistotu v lodi čip, který náš pohyb nepřetržitě hlídal. Nicméně jsme v noci, když bylo potřeba, pluli a nezavřeli nás.
Celou plavbu jsme měli naplánovanou tak, že první týden strávíme v severní části zálivu a pak se vydáme na jih do Malajsie.
První den plavby jsme tedy namířili na sever od Phuketu do zálivu Phang Nga Bay s více jak sto ostrovy a hlavně do oblasti velkých mělčin. Zde bylo třeba dbát přesné navigace as podporou vočmenů na plovácích. V soustroví Hong je pěkná laguna s jeskyní, ale těch bylo během další plavby ještě mnoho. Populární Phing Kan, ostrov Jamese Bonda, jsme minuli kvůli silnému odlivu a dále na sever jsme zakotvili v ústí řeky u ostrova Pan Yi, kde na kůlech stojí vesnice zvaná Sea Gypsy Village. Uprostřed vesnice před radnicí a mešitou mají fotbalové hřiště na kůlech, kde hrají cikáni s muslimy fotbal. Všude kolem nás mangrovníky a klid. Ten jsme si po patongské Bangla Road užívali.
Další den jsme otočili zpět na jihovýchod a pluli k ostrovům Chong Lat, opět s lagunou a pěkným kotvením na jihu ostrova. Při plavbě na východ do Krabi jsme na moři potkali katamarán kapitánky Hanky, krajany jsme hezky pozdravili a jak je zvykem, obdarovali chlebem. Je pravdou, že ho po nás vyžadovali. Odpoledne jsme kotvili u další atrakce této oblasti, ostrovů Dam Hok a Dam Khwan, též zvané Chicken Island. Plno turistů a blížící se bouřka nám zkrátila pobyt a vydali jsme se k přístavu Krabi. Ještě před vjezdem do maríny jsme kotvili u známé pláže Rai Le Beach, na kterou se lze dostat pouze lodí. Je uzavřena skálami a v moři obdivovaný korálový útes.
Není čas na kochání, je třeba se dostat při silném odlivu do nově vybudované maríny v Krabi. Krabi River Marina leží opět v ústí řeky Krabi a nedaří se, bohužel již za naprosté tmy, najít správný vjezdový koridor. V maríně máme sraz se Sebastienem, který nám vyřizuje celní a pasové odbavení do Malajsie. Voláme mu a on posílá místní longtail boat, který nás nemůže najít. Nakonec vše dobře dopadne a jinak, než ukazuje mapa,pozdě večer, vjíždíme do maríny. Těch je v oblasti málo, tato je poslední v Thajsku, další až na Langkawi. Ale my jsme díky vybavení lodi soběstační, tak nás to netrápí. Večer stihneme ještě restauraci a thajské masáže v Krabi.
Ráno vyrážíme na celodenní výlet po okolí Krabi. Nejzajímavější zastávka byla ve Wat Tam Sua, Chrámu tygří jeskyně, kde je skalní klášter plný buddhistů. Kdo chtěl, mohl vystoupat na horu se sochami Budhů, ale museli zdolat 1272 extrémně strmých schodů. A stejný počet dolů. Ve 30 stupních nevšední požitek. Vhodnější byla prohlídka tisíc let starých stromů s chatrčemi buddhistů s jejich jeskyněmi.
Za dvoudenní stání v maríně s vodou a elektřinou platíme celkem na naše koruny osm set, což je velmi slušné. Vyplouváme za přílivu a bez problémů. Vidíme i tři dvojice navigačních koordinátorů, sloužící k vjezdu, ale pouze za dne.
Plujeme dále na jih s cílem Phi Phi Island, vzdálené dvacet mil od Krabi, cestou míjíme Bamboo Island a vplouváme do severní zátoky proslavených ostrovů. Tsunami v roce 2004 totálně zničilo obydlený ostrov Phi Phi Don. Dnes je znovu vystaven s hotely, bungalovy a hospodami. Stal se kultovním místem, kde si dává sraz mládež z celého světa , něco jako byly naše spartakiády. Diskotéky, ohňostroje, masážní salóny, thai box. Hordy mladých se zde opíjí, ale i páří rovnou na pláži. Kyblíky s chlastem, ze kterých pije parta brčky. Prcháme za noci i přes zákaz do nedaleké zátoky Ao Yongkasem, která je zastíněná skálou a je tu božský klid. Ráno se vylodíme na pláži zvané monkey beach, kde jsme sami, než připlují longtaily s turisty. Ti přilákají desítky opiček, které se snaží obelstít vetřelce a berou jim vše. Je zde pěkný korálový reef.
Odplouváme na další ostrov Phi Phi Le s údajně nejkrásnější pláží na světě Maya Bay. Ostrov proslavil Lenardo Di Caprio filmem Pláž, který se zde natáčel. V dokonale kryté zátoce jsou pro lodě připraveny bójky, na jednu se uvážeme a když turisti odpadnou, vyrážíme na pláž a znovu se vracíme ráno, než dorazí první turisté, pak mizíme.
S postupem na jih se krása ostrovů stupňuje, stáčíme loď na jihovýchod k ostrovu Lanta Yai. Západní strana je poseta resorty. Mám pro vás tajný tip na pěkné místo na denní pitstop. Je to vesnička Hat Khong Chak s prázdnou pláží a hospůdkami 07°29´114N, 099°04´947E. Po obeplutí ostrova z jihu, se dostáváme do nebezpečné oblasti plné mělčin a skal. Doporučené noční kotvení je u ostrůvku Klang. S pomocí dinghy se dostaneme na 300 metrů dlouhou jetty a do hlavní vesnice ostrova OLd Lanta Yai. Večer jsme v půvabné restauraci jediní hosté. Jediná velká neznámá ryba, kterou úžasně připravili, nás velmi potěšila.
Další zajímavost nás čeká jižněji v národním parku Hat Chao Mai, kde kotvíme u ostrova Muk, kde je velkou atrakcí prohlídka jeskyně Emerald. Do laguny je nezbytné proplout 90 m dlouhou jeskyní, kam lodě nemohou. Je zde tma a baterky jsou nezbytné. Víc než tma děsí zvuky, které se odrážejí od stěn skály. Za přílivu je laguna uzavřena mořem. Není možné hodit kotvu před jeskyní, kvůli velké hloubce a provozu, který zde je. Průzkumný výsadek se z jeskyně musel dostat namáhavým plavání k lodi, která si jich nevšimla. Některým šlo prý o život, ale to kapitána rozveseluje. Takových nářků jsem už slyšel. Klienty z lodě neztrácím. Vždy jim řeknu při úvodní instruktáži, že se pro nikoho spadlého do moře, nevracím a mám klid.
Pokračujeme na jihozápad, do národního parku Koh Rok Group. Mystické místo, kde jsme téměř sami, pohádkové korály v nádherně čisté vodě. Dostali jsm se od oblstí již vzdálených od severu, kde je moře zkalené planktonem brakickou vodou a viditelnost pro potápění je špatná. Zde je Andamanské moře modré. Učiníme další pěkný objev. Došly nám zásoby whisky, jako ostatně vždycky, a přecházíme na thajský rum značky SANG SOM a žasneme nad jeho lahodností dlouho do noci v nalezeném ráji.
Ráno po potápění vyrážíme na nejdelší přeplavbu dlouhou 50 Nm na soustroví Butang, další národní park. Slabý vítr by nás nepopohnal, motorujeme a vyrábíme si vlastní vodu z odsolovače, pěkná pomůcka. Po sedmihodinové plavbě, kdy jsme si sami vyrobili 600 litrů sladké vody, vplouváme do soustroví mezi ostrovy Rawi a Adang. Kolem nás bílé opuštěné plážičky a korálové útesy. Moře je průzračné, turisté řídce. Z mnoha ostrovů je pouze jeden obydlen turisty s rezorty a hotely. Ten se jmenuje Koh Lipe a připomíná klidnější Phi Phi. Po několika dnech máme civilizaci na dotek, ale překvapivě došel nám thajský rum. Házíme kotvu co nejblíže severní strany Koh Lipe a dinghy nás veze na průzkum ostrova. Na radu Luboše, který zde byl před rokem, vyhledáme nejlepší masérský salon, abychom porovnali rozdíly thajské masáže. Mnoho hospod i s živou hudbou. Druhý den se potápíme na korálových zahradách. Jako nejhezčí vyhodnocujeme západní Koh Tong. A večer znovu thajské masáže. Už vím, jaký je rozdíl mezi klasickou a olejovou, soft a strong.
Dnes opustíme thajské vody a vplujeme do Malajsie. Z jihu podplouváme poslední thajský ostrov Tarutao. Je téměř neobydlený, jedná se o bývalou vězeňskou kolonii, kterou si po 2. světové válce zabrali piráti. Dnes čeká na zabrání turisty.
Blížíme se k souostroví Langkawi patřící již Malajsii, které je opět zcela výjímečné. Tvoří je 104 ostrovů, z nichž pouze dva jsou obydlené. Rozvoj jachtingu je vládou velmi podporován a na hlavním ostrově Kuah je dnes několik jachtařských marín, plně vybavených. Ostrovy jsou také od roku 1987 bezcelní zónou, což jsme velmi ocenili. Naše první zastávka byla v místě zvaném Hole in the wall. Je to síť kanálů s mangrovníky, údajně nejkrásnějšími na světě, rybí farmou, jeskyní s netopýry a ve vzduchu se neustále vznáší orli. Ti jsou pro Langkawi charakterickým ptákem. Na nebi jsou ke spatření takřka neustále. V kanále jsou desítky vyvazovacích bójí. Vybrali jsme si tu nejbližší k hospodě, kde nám připravili skvostnou večeři z místních ryb tiger souper s mangovým salátem. Opět jsme byli jedinými hosty. Druhý den pokračujeme v obeplouvání soustroví, moře je všude velmi mělké a je třeba dbát na navigaci. Je téměř bezvětří, moře má 31 stupňů stejně má i vzduch. Míjíme malé pláže, vesměs opuštěné. Koupeme se u legendami opředené laguny, či spíše sladkovodního jezera Dayang Bunting. Na poslední noc kotvíme o několik mil dál u Pulau Beras Basah na malé hloubce a proto v noci ještě překotvujeme.
Krásné ráno a nám zbývají poslední míle do domovského přístavu Telaga marina na ostrově Kuah. Celní a pasové odbavení vyřizuje base manager. Ještě organizujeme výlet po ostrově, lanovkou na nejvyšší horu, buddhistické pagody a závěrečný večer. Ten se vydařil, tento den začínal čínský Nový rok, rok draka a naše skupina ho oslavila v čínské restauraci spolu s milou číňankou, která nás cestou sbalila. V noci ještě nezbytná družba se soudním katamaránem s polskou posádkou, kde se vyznamenal náš Pavel. Ráno na letiště a přes Kuala Lumpur do Bangkoku. Zde dvoudenní loučení s pohostinným Thajskem a odlet domů. Jako hezká tečka bylo letadlo, které pro nás vypravily Emirates, Airbus A 380 pro 800 osob.
Velkým plusem plavby bylo, že moře není plné turistických lodí kolem vás a na vybraných ostrovech najdete opravdový klid. Ale ve srovnání s Karibikem v této oblasti fouká méně a nelze se na vítr spolehnout, jako na přívětivé karibské pasáty. Foukalo stále málo přes deset uzlů a i různým směrem. Moře velmi teplé, vzduch mezi 25 – 30 stupni Celsia. Předpovědi počasí velmi přesné.
Příští zimu se do těchto vod určitě vydáme znova a rádi s sebou vezmeme i ostatní zájemce.
Text: Vladimír Křepelka, Vltava Sailing, Foto: Dan Cerman, Pavel Škabrout
