Jako už tradičně jsme s partou všeho schopných námořníků unikli domácímu předvánočnímu násilí a odletěli na dvoutýdenní předvánoční plavbu Karibikem.
Z mnoha důvodů jsme vedli naší plavbu po ostrovech severně od Martiniku. Je vždy velké rozhodování mezi severem a jihem. Jižní okružní plavba je pro nováčky zcela jistě atraktivnější, ale musím přiznat, že letošní severní okruh se mi líbil víc. Z dalšího možná pochopíte proč. Základ posádky tvořili vystudovaní námořní důstojníci, kteří se vydali na Karibe již poosmé. Ty vyvažovali dva nováčci, ale znalí jachtingu.
Po příletu na Martinik a po hodinovém transferu z letiště Fort de France do přístavu Le Marin jsme rovnou přistoupili k aklimatizaci. A také ztráty tekutin rychle doplnili. Ráno proveden povinný výpad do supermarketu a detailní předání lodi, katamaránu Helia 44. Kapitán vyhodnotil nakoupené zásoby, hlavně rumu, jako prozatím dostačující. Náš katamarán Helia 44 byl necelý rok starý, vybavený veškerými vymoženostmi včetně solárního panelu, dvěma velkými šuplaty, vlastně ledničkami a nejmodernější elektronikou včetně plotru 3D. Ten ukazoval i reliéf dna pod lodí a spoustu dalších údajů, které nešlo ani využít. A jak bylo zapsáno dopředu v lodním deníku a kapitán slíbil, přesně v poledne jsme odvázali a vypluli. První etapou byla a dělám to tak se všemi posádkami, v zátoce Anse D’Arlet, kde je úžasné potápění ne reefu, uvázání na bójích, pěkná pláž a samozřejmě hospůdky. Ty vázací bójky je novinka, která se v posledních letech velmi rozmohla po celém Karibiku, dokonce i na Tobago Cays. Myslím, že je to vítaná pomůcka, za kterou někde zaplatíte, ale většinou je zdarma. My jsme ještě v zátoce hodili kotvu, ale při zpáteční cestě nám místní rangeři vysvětlili, že příště máme využít tyto instalované bójky.
Protože jsme chtěli co nejvíce omezit procedury odhlašování a přihlašování na jednotlivých ostrovech, neodhlásili jsme se na Martiniku, ale až na Guadeloupe. Proto jsme další den natáhli plavbu až na sever Dominiky, do zátoky Prince Rupert Bay u města Portsmouthu. Dlouhou plavbu za slabého větru nám osvěžilo velké hejno velryb, kterým jsme věnovali přes hodinu. Prohlídku Dominiky si ale necháme na zpáteční cestu. Do zátoky jsme dopluli ještě před setměním a log ukazoval uplutých 75 Nm. Stačili jsme domluvit s místním boyfriendem program a cenu výletu, až se budeme vracet zpět. Stání opět na bójce.
Ráno nám Albert přivezl na loď čerstvé pečivo a při vyplouvání jsme stihli pozdravit českou jachtu Domino, která tam brouzdá již hezkých pár let. Nezbytný povinný ranní rumový rozbřesk a míříme dál na sever na ostrovy Les Saintés, vzdálených 25 Nm. Skotačili kolem nás delfíni po klidné plavbě a se uvazujeme na bójce u hlavního města Terre-de-Haut. Ostrovy Svatých patří k hvězdnému souhvězdí Karibiku a prohlídka pevnosti s leguány je povinnost. V pevnosti je pěkné muzeum, kde se dozvíte, kromě jiného, jak drastické podmínky měli černoši z Afriky, když je doma pochytali a převáželi do Karibiku, jako levnou pracovní sílu. Místní obyvatelé, Karibové pracovat neuměli a ani nechtěli, tak je kolonizátoři vyvraždili. Což dnes už nelze.
Při prohlídce pevnosti vypátráme pár leguánů, úkol splněn a tedy plujeme dál až na sever Guadeloupe, do zátoky u města Deshaies. Čekalo nás 42 Nm a kvečeru jsem na bójce u města Deshaies. Tady jsme se ráno odbavili na plavbu do jachtařské mekky Karibiku, ostrov Antiqua, vzdálený téměř 50Nm. Celní odbavení na Guadeloupe je velmi svérázné. Provedete ho v obchodu se suvenýry, jménem Pelikán na hlavní třídě. Obchod otvírá až v 9 hodin. Sednete si k počítači, kam zapíšete loď i s posádkou do patřičného formuláře, prodavačka vám vytiskne vyplněný formulář, orazítkuje a předá. Ale až zaplatíte celní poplatek 4 eura. V zátoce nelze dobrat vodu, ale doplnit zásoby, včetně ryb. Bójka se neplatí.
Přeplavba na Antiquu je příjemná, foukalo mezi 15 – 20 uzly. Svěží vítr nás ale snesl 10Nm západně od English Harbour, proto volíme na noc zátoku Carlisle Bay. Je široká, obklopená korály, na břehu resort s písečnou pláží. Jsme zde sami. Kotva drží dobře. Je možné i volné připojení na internet.
Další ráno vyplouváme do zátoky English Harbour, kde se přihlašujeme. Z tohoto úkonu se stává dobrá fraška. Celnici tvoří několik budov a v každé několik přepážek, za kterými sedí úředníci a vaší povinností je se u každého zastavit. Celá procedura začne u agilní úřednice, která si po půlhodinové konverzaci přímo říká o úplatek. Ten je za to, zda označíme posádku crew nebo passagiers. Rozdíl v označení je dvěstě amerických dolarů. Za úplatek 70 US, nám schválí osádku jako crew, což s dalšími údaji vyplníme na počítači. V dalším vchodu je pět úředníků a každý nám dává razítko. To celé trvá hodinu a půl. Chci se rovnou odbavit, protože ráno plujeme dál. Bohužel to nejde a musím za čtyři hodiny znovu na celnici a obejít znovu těch pět úředníků. Neuvěřitelná byrokracie. Příště se Antiquě raději vyhnu. Stačíme si ještě ten den prohlédnout rozlehlý přístav s Nelsonovým přístavem a muzeem. A hlavně dokoupit oblíbený Mountgay rum. A dobrat vodu. Po týdnu došla, ale cena za litr, která je něco přes korunu, je neuvěřitelná. Bude třeba šetřit. Taky nám voda v tancích vydrží až do konce plavby. Stačilo vypnout vodní čerpadlo.
Jak jsme slíbili celníkům, ráno vyplouváme a hned při výjezdu potkáváme cost guard. Zdravíme se a míříme západně na Montserrat. Plujeme na plachty, fouká slušně do zad a po 42 Nm se uvazujeme na Montserratu v zátoce Fox’s Bay. Zde na nás čeká jediná bóje s modrým pruhem, což nám nevadí. Jsme jediná jachta. Zátoka je nejbližší možnost kotvení u kouřící sopky. Odpolední výsadek zajistil na druhý den půldenní výlet po ostrově, včetně návštěvy zcela sopkou zasypaného města Plymouthu. V zátoce je příjemná hospoda, kam se vracíme na večeři. Jen vylodění v příboji je náročnější. Vyjádření Standy, že asi podobně jako on vystoupil z dinghy, loví kosatka tuleně, bylo přesné popsání celé akce. Zpátky na katamarán už většina raději doplavala. Samotný výlet byl úžasný, na seismologické stanici jsme zhlédli zajímavý film o erupcích sopky a nezasažená část ostrova je opravdu nádherná. Každému doporučuji, je to silný zážitek. Třeba procházet se po golfovém hřišti, zasypaného dvěma metry lávy a sopečného popela. Po obědě, plni dojmů plujeme dál a vracíme se na ostrov Guadeloupe.
Na severozápadě Guadeloupe se vracíme do naší zátoky u Deshaies, kde doplníme zásoby a při západu slunce grilujeme čerstvě vyloveného mečouna. Lahůdka. Dále pokračujeme na jih se zastávkou na potápění u ostrůvku Grand Illét, což je rezervace světového výzkumníka Cousteaua. Po potápění v mořském akváriu plujeme dále až na Les Saintés do zátoky Grand Ansé na jižní straně Terre des Bass. Upluto 31 Nm. Hážeme kotvu před typickou vesničkou, kde se údajně nedomluvíte ani francouzsky, natož anglicky. Společnost nám dělají drzí pelikáni, jinak nádherný klid a hvězdy. Loď neopouštíme.
Další den nás čeká něco přes dvacet mil do přístavu Portsmouth a ještě ten den vyrážíme na domluvený výlet po řece Indiana River. Výlet po řece končí u srubu, kde podávají záhadný nápoj zvaný Dynamite. Ten má ten účinek, se se ještě druhý den smějeme, i když není důvod. Většina se vrací do známých míst a proto nás při zpáteční plavbě k naší lodi baví roztomilá hravost omámených. Žádný velký ztráty ale nejsou. Na druhý den máme objednaný půldenní výlet po ostrově. Projíždíme atlantské pobřeží s krásnými plážemi, procházíme se deštným pralesem a koupeme pod vodopádem. Ananasové a banánové plantáže a na závěr doplnění lodních zásob. Ještě týž den se přesouváme 18 Nm k hlavnímu městu Roseau, kde se už za tmy přivazujeme k bóji. Výsadek do vsi, kde se po skvostné večeři zúčastníme spolu s premiérem vánočního koncertu před premiérovým palácem, přenášený televizí. Poblíž super hotelu Young Tower mnoho hospůdek a barů. Silent Night jako gospel i s vojenskou gardou je další pěkný zážitek. Celkově si myslím, že na Dominice je pokrok vidět nejvíce ze všech karibských ostrovů. Pamatuji velmi zaostalý ostrov před dvaceti lety, a je to opravdu značný rozdíl.
Na poslední velký přejezd na Martinik vyrážíme hned po rozednění, čeká nás přes padesát mil plavby. Plachty střídá motor a tak je to po celý dnešní přejezd. Roseau opoštíme včas, neboť za svítání najíždějí k městečku dva ohromné cruisery, jak říká kapitán ,, utržené hotely“. Odpoledne vplouváme do naší oblíbené zátoky Anse D‘Arlet, koupání a opět skvostná večeře, marlin na grilu s bramborovým salátem. Taková normální karibská štědrovečerní večeře.
Po domluvě s bází, že se nemusíme vrátit večer do domovské maríny, kotvíme pár mil u vjezdu do Le Marin u vesničky Sain’t Anne. Útulná vesnička s rybářskými hospůdkami a obchůdky se suvenýry, je pěkná tečka za tím naším předvánočním případem.
Celkově upluto 420Nm, vítr foukal méně než je obvyklé v této roční době. Zato za celé dva týdny prakticky bez deště či místních přeháněk. Když fouklo, tak východ, 10 – 20 uzlů.
Velryby, delfíni, želvy, koráli, leguáni,rum, hezké domorodkyně, dobrá nálada, spokojený kapitán, co víc si ještě přát pod stromeček?
Text: Vladimír Křepelka, Vltava Sailing, Prosinec 2014
