Možná by vás překvapilo, kolik lidí neví, kde ostrov Elba vlastně leží. Přitom cesta autem k tomuto největšímu ostrovu Toskánského souostroví se zvládne za 11 hodin. Vzdálenost něco přes 1100 km, téměř jen po dálnici. Letadlem to je rovněž jednoduché, možno letět i přímo na ostrov.
My jsme vypluli z toskánské pevniny druhý říjnový týden, kdy u nás nastoupil nevlídný podzim se vším všudy. Naše předpověď na celý další týden byla vítr 3-4 Bft, denní teploty kolem 25 st. A tato laskavá předpověď se vyplnila.
Pohostinný a až příliš luxusní přístav Punta Ala s kotvením pro tisíc jachet jsme opouštěli přímou plavbou na západ. Elba je vzdálená od toskánských břehů necelých 15 Nm a její silueta je dobře viditelná již z pevniny. Výšková rozmanitost ostrova navazuje na hornaté Toskánsko a většina území je národním parkem.
Věděli jsme, že směr větru bude proměnlivý a proto jsme plavbu naplánovali tak, že obeplujeme ostrov z jihu, abychom využili příznivé směry větru.
Naší první zastávkou byl přístav Porto Azzuro, s kotvením pro 50 jachet, elektřinou, vodou, mooringy a hlavně třemi výbornými plovoucími rybími hospodami před marínou. Přístavní pevnost bývala do konce 2. sv. války vězením. Na promenádě jsme potkali i pár našinců, kteří se zde trvale usadili. Jeden český prodavač s italským jménem Franco zrovna dostal povolení elbských úřadů k trvalému pobytu na ostrově, což není zrovna jednoduché. Nad přístavem, ve vesnici Capoliveri, právě končily velkolepé oslavy vinobraní. Mimochodem elbská vína jsou velmi lahodná.
Porto Azzuro byl jediný přístav, kde jsme platili za marínu, 28 € za loď Bavárii 38.
Druhý den po obeplutí mysu Calamita s krásnými plážemi, kde jsme museli udělat pitstop v zálivu zamilovaných Cala dell Innamorata, celé odpoledne foukal svižný vítr, přesně na pohodový jachting. K večeru jsme dopluli do přístavu Marina di Campo s možností kotvení u mola pro 10 jachet. Kromě uvázání nic moc nenabídla, ale prohlídka paláců podél kilometrové pláže byla velmi zajímavá.V tomto přístavu byla založená první škola jachtingu na Elbě.
Třetí den jsme obepluli západní část Elby s mnoha fantastickými místy na potápění i pouze se šnorchlem, kde vraky lodí leží v desetimetrové hloubce. Asi nejhezčí je před rybářskou vesničkou San´t Andrea. Pláž Fetovaia, ležící 5 Nm od Mariny di Campo je na Elbě nejkrásnější, kotvit lze za bójemi na sedmi metrech hloubky. Po jachtání ve slabším větru jsme se navečer vyvázali u nových mol v Marciana Marina. Je zde možnost vyvázání 30 jachet na mooringy, voda, el., vše zdarma. Malý romantický přístav s výběrem rybích restaurací je základnou pro výstup na jednu z největších atraktivit Elby - nejvyšší horu ostrova Monte Capanne. Je vysoká 1019 m, a protože to je výška nad hladinou moře, vypíná se hrozivě nad ostrovem. Velmi vzdušná lanovka, vlastně klec pro dvě osoby, vás za 16 € vyveze na vrchol a zpět. Výstup po svých je také možný, i když časově náročný.
Lanovka vede z nejstaršího nepřetržitě osídleného místa na Elbě, Marciana Alta. Tato horská vesnička, stejně jako nedaleké Poggio, je neskutečná tím, že procházka vesnicí je o zdolávání schodů. Místo ulic vedou schody nahoru či dolu. Asi kvůli tomu, aby se piráti při plenění tohoto dříve bohatého šlechtického sídla pořádně zapotili.. Ten nejobávanější pirát se jmenoval Dragut.
Čtvrtý den, po koupání na pláži Biodola, kterou zde nazývají karibskou, pokračujeme v plavbě na východ. Cílem je hlavní město Elby Portoferraio s jedenáctitisíci obyvateli. Vysoce strategický přístav leží na okraji rozlehlé zátoky. Pro jistotu ho hlídají hned dvě pevnosti, které už jen vzpomínají na slavnou dobu toskánské mořeplavby. Je zde dost místa pro několik marín, i městské molo, kde se dá také uvázat na noc. Ochotný správce se o vás postará a to včetně platby. Přes den je ale stání zdarma. Jen pár kroků od lodi a jste v kamenné historii. Je nezbytné navštívit Napoleonův palác Villa del Mulini, kde císař úpěl necelý rok, asi jako náš Havlíček v Brixenu, než vyplul za svým Waterloo.
Rozloučení s pohostinnou Elbou plánujeme v přístavu Rio Marina, se zajímavými pozůstatky bývalého překladiště rudy.V hornickém městečku byla těžba a zpracování železné rudy zastaveno. Toto rozhodnutí udělali Elbané po zničujících náletech spojenců za druhé světové války. Úžasný klid přeruší jen kostelní zvony a ostrované mají čas věnovat se spokojenosti turistů. Je třeba uznat, že se jim to daří výtečně.
Marína má jako předešlé přístavy nové molo s mooringy pro uvázání 20 jachet, elektřinu, vodu. A opět zadarmo. Kromě hospod a kostelů je ve vesnici mineralogické muzeum.
Dopoledne nás čeká plavba zpět, vítr zcela uléhá a my motorujeme 15 Nm zpět na pevninu. Toskánské pobřeží je mělké s mnoha písčitými plážemi. Rozvoj jachtařského sportu zasahuje i tuto oblast Itálie. Plujeme kolem mnoha nových marín, Piombino, Follonica, Scarlino a vplouváme do našeho domovského Punta Ala.
Dojmy z Elby jsou více než příjemné. Upluli jsme při slabším větru necelých 100 Nm. Méně větru byl snad jediný nedostatek na naší objevné plavbě. Ale vzhledem k tomu, že nejmladšímu členu posádky, Toničce, bylo pouze 20 měsíců, ani to nevadilo.
Kdo si chce na moři zadovádět, má v této jachtařské oblasti spoustu možností. Z Elby je možné doplout na Korsiku, která je vzdálená 35 Nm. Týden po nás jí parta našich jachtařů vedená kapitánem Andresem dokonce obeplula za týden ve větru až 6 Bft. Upluli 400 Nm. Lákavé je obeplout i další okolní ostrovy. Capraia je vzdálená 20 Nm, je zde možné i zakotvit. Na další okolní ostrovy není možné vstoupit bez povolení. Ostrov Pianosa vzdálený 7 Nm znepřístupnili mniši a 25 Nm vzdálený Montecristo je přírodní rezervací.
Musím upřímně přiznat, že Elba, tato zelená perla v Tyrhénském moři pro nás zůstala stále ještě plná tajemství a proto zde příští rok připravujeme jarní a podzimní regatu, abychom zavedli zhýčkané jachtaře do dalšího z rájů na zemi.
Vladimír Křepelka
Vltava Sailing
