Myslíte si, že je dnes ještě možné plout po karibských ostrovech, kde budete sami? Opravdu to ale možné je. Stačí vyplout do Soustroví v královniných zahradách na jižním pobřeží Kuby. V oblasti plavby Golfo Ana Maria je 900 ostrovů s průzračnou vodou přebohatou na ryby. Jedná se o přírodní park, ohraničený korálovým reefem.
Od naší poslední plavby ve flotile před třemi lety se podařilo naší charterové společnosti Vltava sailing vypravit další tři katamarány na plavbu kolem Kuby. U našich dálkových jachtařů stále převládají obavy z této oblasti Karibiku. Znovu jsme se přesvědčili, že naprosto zbytečné. Servis v marínách a doprovodné služby jsou na standardu Evropy. Na Kubě je otevřená jediná báze, kde se dají pronajmout jachty. Je v přístavu Cienfuegos, kde dnes působí tři evropské charterové společnosti, což vytváří potřebnou konkurenci.
Znovu se nám osvědčilo přidat k dvoutýdennímu charteru na moři první a poslední dvě noci v Havaně. Havanskou adaptaci na subtropy a šestihodinový časový posun jsme zvládli bez problémů. Havana je jedno z nejkrásnějších měst na světě a je velmi snadné navázání kontaktů s velmi přátelskými Kubánci a krásnými Kubánkami. Havana se znatelně probouzí z padesátiletého spánku a již neplatí, že v Havaně spadne každý den jeden dům. Povolené soukromé podnikání je vidět v poskytovaných službách. Bohužel nejen v úrovni služeb ale i ceně. Současný stav, kdy platí dvě měny, místní a devizový pesos, se zvolna mění na ten devizový a všechny ceny jsou i tak uvedené. Kurz je totožný s americkým dolarem, tedy jeden 1/CUC/ konvertibilní peso je 20 českých korun. A k dostání je vše, co potřebujete k životu.
Z Havany se přesuneme do přístavu Cienfuegos s marínou Marlin objednaným autobusem s klimatizací a za tři hodiny jsme na místě. Cienfuegos je významný obchodní přístav na jihu Kuby, nově restaurované centrum je nejzachovalejší městská část z celé Kuby. Mají zde dokonce i vlastní Tropicanu, pro sebe, ne pro turisty. Těch zde žije velký počet, asi proto, že jsou zde nejhezčí krásky z celého ostrova.
V maríně nás již čekají a předávájí nám dva katamarány, Bahia a Lavezzi. Posádka na třetí katamarán Athenu dorazí s dvoudenním zpožděním za námi. Base manager mluví plynně anglicky, německy a samozřejmě španělsky. Kromě technického předání poskytne i nezbytnou instruktáž k naší plánované plavbě. Jsou možné dva směry, kam vyplout v Karibském moři. Na západ na Archipielágo de los Canarreos s Cayo Largo a obeplout Isla de la Juventud. Tuto průzkumnou plavbu jsme podnikli minule. A druhou variantou je plout na východ na Archipielágo de los Jardines de la Reina s Trinidadem. Tento směr jsme letos zvolili my. Dostáváme dva námořní piloty Kuby v angličtině a němčině, dále velmi slušné námořní mapy na celou oblast a mnoho cenných rad. Nemáme ale radost z předpovědi počasí. Ta hlásí, že nás v soustroví za pár dnů zastihne přicházející studená fronta s poryvy větru až kolem 40 uzlů, což se bohužel vyplnilo. Měl jsem podobnou předpověď již z Prahy, ale s počasím nic neuděláte. Další nepříjemností je, že se musí platit daň za vyplutí na moře ve výši 12 CUC na osobu a den. Také nám na rovinu říkají, že, když se nám tam na jihu cokoli stane, musíme si pomoci sami. Žádné pomoci se nedovoláme, vysílačky jsou slabé, signál mobilu není a rybáři do dané oblasti nesmějí.
Ještě, že jsme si dopředu objednali dostatek zásob rumu( 60 lahví) piva( 816 třetinek) ale i jídla, takže nám smrt hladem, žízní ani mrazem nehrozí. Lahev rumu stojí na naše šedesát korun a piva dvacet, nekupte to. A navíc stále platí zákon, že kolik rumu se na loď přinese, tolik se ho vypije.
Před vyplutím musíme nahlásit, že vyplouváme, aby nás přišel celník odbavit na palubu. Kdyby našel na lodi Kubánku, zaplatíme pokutu na naše peníze 200.000 korun. Drahé potěšení. Rovněž nesmíme opustit kubánské vody. Další zajímavostí je, že musíme nahlásit plán naší plavby den po dni, údajně, kdyby nás hledal hurikán, aby nás našli dříve než on. Další zajímavou instrukcí je, že do lodního záchodu nesmí spadnout nic, než to, co bylo před tím snědeno či vypito. Jasný pokyn.
Dostatečně poučení můžeme vyplout. Ráno před vyplutím musíme ještě vzbudit celníka, aby nás vypustil na moře. Vyplouváme směr Trinidad, vzdálený 45 Nm. Málo fouká a proto děláme pit stop po 20 mílích v zátoce Guajímico, kde se uvazujeme k bójce před opuštěným rezortem. K večeru po složitém vjezdu do mariny Casilda, která je přístavem pro Trinidad, se uvazujeme u mola. Molo je s elektrickou přípojkou i vodou. Je nutné přivolat opět celníka, aby nás odbavil a my mohli z lodi. Vlídný celník za chvíli dorazí a my můžeme na pevninu. Trinidad je 15 kilometrů z maríny, taxi stojí 2 pesos na osobu. Večer v Trinidadu je úžasný, město pod patronací UNESCO slaví 500 let založení a my s ním. Založil ho slavný Diego Velasquez. Spolu s naší posádkou slaví i několik skupinek dalších Čechů, které zde potkáváme. Oslavy nás zde zdrží ještě jednu noc, ale Trinidad za to určitě stojí.
Po odbavení a zaplacení maríny, které stálo za dvě noci s elektřinou a vodou 60 pesos, vyplouváme na jih na Královniny ostrovy. Cestou navštívíme ostrov Cayo Blanco de Casilda, asi 10 mil od Casildy. Na ostrově žijí dva Kubánci a připraví nám údajně nejlepší paelu na Kubě. Dáváme jim za pravdu a přežereme se za 15 pesos lobstrem, garnáty, vepřovým, kuřecím a zeleninou. Ještě, že mojito nám pomůže strávit předloženou nálož jídla. Potápění na korálu je super a vše hlídá královský perutin. Ten se jim tady prý hezky rozmnožil. Vraky v zátoce necháváme na zpáteční zastávku. Na noc se přemístíme dalších 10 mil k ostrovu Cayos Machos de Fuera. Cestou chytíme první rybu, menší makrelu. Čekáme ale na její maminku, která přišla a vše ukousla. Což se nám stane ještě mnohokrát. Na lodi máme taky harpunáře od Sony. Kapitán ho poučuje, že se ještě nestalo, aby se s harpunou na lodi něco nestalo. Z ostrova vede zchátralé molo, ke kterému je možné se uvázat, ale je třeba se dovolit dvou starších manželů, kteří zde poustevničí. Ostrov je plný leguánů a divných veverek jutías. Večer kapitán upozorní posádku na úchvatný pohled na souhvězdí Jižní kříž, které je vidět těsně před rozedněním. Ráno ale posádka hlásí, že byla spatřena místo mléčné dráhy rumová dráha. Po několika dalších dnech se dozvídám o spatření rumové záře, místo polární. Pěkný astronomický kroužek nám vznikl na lodi.
Ráno brzy vyplouváme, čeká nás padesátimílová plavba, slabě fouká a zataženo. Večer má dorazit studená fronta. Cestou potkáme rybáře, překvapivě odmítají výměnu ryb za rum, ale chtějí rovnou peníze. Tržní hospodářství je už u břehů Kuby. Za třicet cuců dostaneme deset lobsterů a dvě velké ryby. Jen nás prosí, ať na pevnině neukazujeme jejich fotky. Sami ulovíme pár barracud. A co je nejlepší, ztrácíme se mobilnímu signálu a další týden budeme bez spojení. Spojení navážeme pouze s druhým naším katamaránem s posádkou z Krkonoš. K večeru doplouváme na začátek souostroví Archipelágo de los Jardines de la Reina, k ostrovu Cayo Breton. Schováváme se do kanálu mezi ostrovy pokryté mangrovníky. Kde na nás již čekají mraky moskytů. Posádka se bouří a přemlouvá kapitána, aby zvedl kotvu a odjel na volnou zátoku. Nerad dělám dobré skutky, ale naléhání podlehnu. Což se ukázalo jako špatné rozhodnutí. V noci se přihnala fronta, silný déšť, vítr se zcela otočí a my splouváme půl míle na korálový útes. Následuje noční cvičení. Vítr sviští kolem 35 uzlíků, překotvujeme a celou noc držíme hlídky.
Příští dny fouká stále mezi 20 až 25 uzly, polojasno, v noci i nadále držíme hlídky. Dalším zastávkou je Cayo Boca Grande, 40 mil plavby. Večer dobudeme ostrov a pálením ohně dáváme najevo, že je náš. Do této oblasti již kubánští rybáři nesmějí, takže zde jsme jen my a katamarán horalů. Druhý den věnujeme detailní prohlídce ostrova. Moc toho ale neobjevíme. Čerstvé potraviny dochází a přecházíme na týden italské kuchyně, mezi jachtaři tak oblíbený. Těstoviny na všechny možné způsoby.
Další dny již slunce pálí, ale vítr sviští stále k 30 uzlům. Vyplouváme k plánované otočce k průplavu Pasa Cachiboca, kde se to má hemžit žraloky. Silný vítr a mělčiny nám nedají šanci se potopit mezi lidožrouty a tak obracíme. Třetí náš katamarán je na místě o dva dny později, kdy se počasí zklidnilo a žraloky si prohlédne. Je zde poblíž potápěčská báze, kde je možné si vše potřebné levně půjčit. Potkáváme zbylé dva katamarány od naší společnosti, máme větší ponor a nemáme možnost k nim zajet, a tak letíme na zadobočák rychlostí téměř 10 uzlů na sever k ostrovu Cayo Zaza de Fuera. Za den jsme upluli 65 mil na plachty a za soumraku hodíme kotvu vedle rybářů v kanále mezi ostrůvky. Dno je travnaté a bahnité, což zjistíme poměrně brzy a kotva se chytá až na čtvrtý pokus. Kvůli mělčinám kolem, kapitán zase staví hlídky. Posádka si už zvykla a tak moc neprotestuje, ví, že by to bylo zbytečné. Kapitán je pes.
Probouzíme se do krásného rána a vyplouváme s cílem na již známém Cayo Blanco, vzdálené 35 mil. V půlce cesty kotvíme u Cayo Puga, kde je nádherný reef, opět zde hlídá ozbrojený perutin. Vplouváme zpět do oblasti pokryté signálem a kapitán vyhlašuje soutěž o nejhezčí a nejhorší SMS. Signál mobilu vnese do posádky značný neklid. Po 20 uplutých mílích kotvíme u Cayo Blanco de Casilda.
Dopoledne se vydáme na prohlídku ostrova, vlastně baru a část se potápí na dvou vracích v zátoce. Odpoledne vplouváme do maríny Casilda, kde čekáme na celníka. Celní odbavení velmi urychlí dárek, časopis Penthouse s nejnovějšími zprávami. Celník opakovaně křičí very good a vesele razítkuje naše doklady. Je nám tak zavázán, že při opouštění maríny ani nejde zkontrolovat katamarán. Jsme takřka u cíle, což patřičně slavíme večer v Trinidadu.
Na druhý den jsme naplánovali výlet parním vláčkem do historické oblasti cukrovarů v okolí Trinidadu. Na nádraží vidíme spoustu turistů, ale žádný vlak. Zjistíme, že dnes nic nepojede, lokomotiva nemá olej, snad zítra nebo pozítří dovezou. Nedaleko stanice si prohlížíme i jiné lokomotivy a možná je lepší, že nikam nejedeme. Máme celý den na Trinidad, navštívíme fabriku na doutníky a prolajdáme historické centrum. Všem se nejvíc líbí sele na grilu, kde také končíme prohlídku. Ale večer se znovu vracíme za krásami/kráskami/ městské rezervace. Ženatí zůstávají na lodi. Ale je jim to líto, tak se lstí vetřou do blízkého hotelu Ancon na kubánský večer all inclusive. Z jejich vyprávění je jasné, že udivili nejen hotelové hosty ale i účinkující.
Je před námi poslední přejezd do maríny Cienfuegos. Zpočátku na plachty, konec na motor. Závěrečná plavba kanálem je náročná na navigaci, ale je dobře značená. Uplujeme 55 mil a uvazujeme se u pumpy. Dobíráme naftu, dopíjíme zásoby a večer se loučíme s bary. Podle toho, co hlásí proviantní důstojník, jsme za plavby vypili pěkný kus třtinového pole. V maríně již čeká druhý katamarán a oslavy v Cienfuegos. Mojito teče proudem, salsa buší do uší a místní chicos se po dvou týdnech dočkaly. O půlnoci se setkáváme znovu na lodi a karneval skončil.
V poledne přesun do Havany, do našeho oblíbeného hotelu Caribbien. V Havaně stíháme prohlédnout, co jsme ještě nestihli a po dvou nocích odlétáme domů. Kuba nás všechny znovu očarovala. Vidíme další zlepšení života Kubánců. Zrovna v Havaně probíhala mezinárodní konference karibských států CELAC, která opět slibovala Kubáncům lepší zítřky po nezbytných reformách. Tak to přijedeme zkontrolovat při další plavbě. Už nyní se můžete hlásit.
Text: Vladimír Křepelka, Vltava Sailing
