V druhém říjnovém týdnu pořádala společnost Vltava Sailing plavbu kazínských tenisových plejerů na Liparské ostrovy. Jednalo se o partu ošlehanou nejen hospodskými větráky ale i řvoucími mořskými větry z minulých plaveb.
Oblast plavby byla logicky zvolena do míst bičovaných větry, kde má sídlo starořecký bůh větru Aeol. Proto se ostrovy nazývají Liparské, ale místní ostrované je nazývají Aeolské. Sedm Liparský ostrovů tvoří souostroví plné ohně, síry a mystiky. Ostrovy tvoří vrcholy podmořského sopečného útesu s výškou přes tři kilometry, který se táhne od Vesuvu až po Etnu. Dnes jsou pod patronací UNESCO.
Týdenní plavbu jsme obohatili o dva dny, před a po plavbě, pobytem v Palermu, což bylo velmi obohacující. Z Palerma jsme přejeli rychlíkem do Santa Agaty, naší domovské maríny. Cesta pohodlným vlakem do maríny, vzdálené 160 km, trvala necelou hodinu a půl. Jízdenka stála 8 eur. Trať je zajímavá tím, že vede podél severního pobřeží Sicílie s mnoha tunely.
Předání naší lodi Bavaria 40 Cruiser, jménem Paola, proběhlo rychle stejně tak i nezbytný nákup zásob na plavbu v nedalekém supermarketu.
První den plavby nám foukalo slabě, čekalo nás 30Nm k nejjižnějšímu ostrovu Lipar, Vulcano. Hážeme kotvu v zátoce Baia Levante, přímo pod vulkánem. Sopka nespí, což nám dává pocítit svými sirovodíkovými vzdechy. Ty se mísí s chrápáním unavené posádky po celodenní plavbě.
Druhý den plujeme na ostrov Salina, necelých 10 Nm, v poryvech sviští vítr o 30 uzlech. Uvazujeme se v městské maríně Santa Maria, kde je elektrická přípojka a voda na molu. Cena 70 €/noc odpovídá pěkné moderní maríně. Ostrov charakterizují dvě velmi si podobné sopky, kterým místní říkají dvojčata. Večer nás na lodi navštíví krajanka Helena, která na Salině žije a posádku potěší nejen tím, že je žena, ale zná dobře i naše společné letní hnízdo, Kazín na Berounce. Jak už to tak bývá, o půlnoci prchá za svými dvěma malými kluky, které jí zůstaly po italském floutkovi.
Další den nás čeká Stromboli, vzdálené 30Nm. Plujeme svižně a unikáme dešťovým mrakům, které se sunou na ostrovy. Fouká kolem 20 uzlů, zadobočák, takže jsme u ostrova rychle. Jediné místo, kde je možné kotvit je severovýchod ostrova před vesničkou San Vincenzo. Moře je rozbouřené a tak se necháme ochotně uvázat na bóji za 50€/noc. Je nám nabízen samostatný večerní výstup na sopku za 400 eur za naší skupinu sedmi statečných. Po dramatickém výsadku posádky na ostrově zjišťujeme, že výstupy ke kráteru sopky se organizují každé odpoledne za cenu 28 eur na osobu. Je nutná základní výbava, kterou lze půjčit. Celá akce, výstup i sestup trvá asi 5 hodin. Ztratili bychom den čekáním na příští výstup ale hlavně kvůli zchátralosti posádky se domlouváme, že podnikneme příští den jen částečný výstup k lávovému poli. K sopce připlula ten den už jen jedna plachetnice. V noci pozorujeme desítky světlušek sestupujících turistů. Je jich možná ke stovce po menších skupinkách. Trochu jim závidíme. Sopka Stromboli má výšku 918 metrů a stále stoupající dým, proto byla v minulosti nazývána majákem Středomořím.
Další den místo výstupu volíme pohodlnější cestu. Sopku obeplujeme, s čímž všichni nadšeně souhlasí. Při obeplutí se mi zdá, že se nám sopka posmívá pliváním a kouřem. Tak snad příště nahlédneme do kráteru. Naším dnešním cílem je ostrov Lipari, vzdálený přes 30Nm. Děláme pit stop u ostrova Panarea a končíme v maríně Porto Salvo, což je vlastně jen molo s elektřinou a vodou, jinak nic. Co byste také chtěli za padesát eurogrošů. Přes zátoku je velká moderní marína Pignataro, údajně nejlépe chráněná z celého souostroví. Také jsme se zde před šesti lety schovali s celou lehce zdevastovanou flotilou regaty O Napoleonův klobouk. Lipari je největším a hlavním ostrovem a městem celého souostroví. Obydlený je již déle než 6 000 let. Což potvrzuje množství hospůdek a barů ve městě. Všechny je navštívit nemůžeme, tak aspoň některé.
Poslední den naší expedice se přesouváme na protilehlý ostrov Vulcano s hlavním cílem dobytí kráteru Gran Cratere. Před tím doplníme zásoby a po krátké plavbě kotvíme ve stejné zátoce jako před týdnem. Kapitán prosí kotváky Aleše s Gastonem, aby aspoň jednou a naposled hodili kotvu tak, aby ho nerozčílili. Znovu marně, zapomněli si jí zapnout na panelu a kapitán zuří. Po vydatném obědě připravených naší elitní kuchařskou jednotkou, či vlastně dvojkou, Kajmanem s Gastonem a příručím Prochorem. Posledně jmenovaný se během plavby vypracoval ze snaživého ničemy na prvního tajemníka kapitána. Stačilo tak málo, jen být ke kapitánovi servilní a nenechat ho žíznit. To se věru nedařilo na moři a ani na pevnině rebelovi Pepovi. Poslední člen posádky, Pídlo, se zbytečně nepouštěl do potyček s Poseidonem a plavbu absolvoval v relativní pohodě. Ale zpět k výstupu na sopku. Ten jsme po téměř třech hodinách nahoru a dolu dokázali. A to to bez kyslíkových masek jen s lahví vody. Pravou žízeň jsme vyřešili pivem na úpatí sopky. Již za soumraku jsme absolvovali sirovodíkovou očistnou lázeň v upravených lázní pod sopkou. Je možné, že někteří smrdí ještě dnes. Důležité bylo, že jsme všichni omládli. Teď, aby si toho někdo všiml. A to byla taková hezká tečka za tím naším výletem.
Ráno jsme opustili Lipari směrem západním k domovské maríně Santa Agáta. Celkem jsme za týden nalítali 150 Nm za větru ale i bez, jak to tak na moři bývá.
Již po několikáté jsem navštívil tyto čarokrásné ostrovy. Také jsem se doslechl, že ostrovy jsou srovnávány s Bermudským trojúhelníkem jako Liparský trojúhelník/Aeolia triangle/. Mohu ale jen říct, že jsem se vždy vracel domů s myšlenkami, že se sem znovu brzy vrátím.
Říjen 2017 Vladimír Křepelka
